V minulém článku jsem psala o správném sezení i postavení ruky, vyzkoušeli jsme si první tóny na klavíru a zvládli elementární hudební teorii. Lekci jsme ukončili čtyřruční Ódou na radost. Pro někoho dostatečná výzva na první hodinu, pro jiného je to málo! Jak ještě můžete obohatit úvodní lekci dospělému žákovi?

Přestože i hodina, kterou jsem popsala v minulém článku je jistě přínosná a pestrá, měla jsem spoustu schopných studentů, kterým uvedená náplň zdaleka nestačila a stihli jsme toho ještě mnohem víc. Často šlo o žáky, kteří hráli v dětství na jiný nástroj, a tak jsme se nezdržovali vysvětlováním hudební teorie. Co když narazíte na takového hudebního sprintera? 🙂 Jak navázat na první klavírní krůčky buď přímo v první hodině, nebo v těch následujících?

Jak pracovat s Beethovenem

V předchozím článku jsem ukazovala tipy na práci s Ódou na radost Ludwiga van Beethovena. Pojďme se podívat, co ještě můžeme žáka na této známé skladbě naučit.

Zmiňovala jsem, že studenty sama ráda na klavír doprovázím. Tím samozřejmě nenápadně rozvíjíme nejen rytmické, ale také harmonické cítění. Když tedy následně studentům vysvětlím elementární formou základní hudební funkce, není to pro ně již nic tak nepochopitelného, protože harmonické změny už mají „v uších“.

Přestože by mě Beethoven asi nepochválil, při troše dobré vůle si zde postačíte s tónikou a dominantou (podobné úpravy najdete v mnoha jiných klavírních amerických školách pro děti i dospělé). V levé ruce tedy zatím střídáme c a g (pátým a prvním prstem). Někdy nechám žáka hrát doprovod víceméně podle sluchu, pro domácí cvičení ale samozřejmě vždy načrtnu harmonické funkce do not.

Hotovo? Moc snadné? Tohle už bývá oříšek, ale můžete zkusit skladbu rovnou i transponovat třeba do G dur. Pokud je to příliš obtížné, začněte transpozice raději na lidových písničkách, které začínají prvním stupněm. Hned si ukážeme, jak na to.

Lidová píseň

Velmi ráda prokládám hru z not známými lidovými písničkami podle sluchu. „Lidovky“ sice nejsou pro každého, ale naprostá většina dospělých si je zahraje ráda. Třeba i kvůli svým dětem nebo povolání, v kterém se jim tato znalost bude hodit.

Pokud je to jen trošku možné, zařadím mezi cvičení z učebnice alespoň jednu snadnou písničku v rozsahu kvinty podle sluchu. Na výběr máte spoustu možností – Sedí liška pod dubem, Šel tudy, Běží liška k Táboru/ Když jsem husy pásala nebo třeba Maličká su.

Opět vyzkoušíme hru zvlášť, ale i dohromady v unisonu a samozřejmě využijeme i naši novou dovednost z Ódy, kdy jsme se naučili střídat v levé ruce tóniku a dominantu. Jakmile si je žák jistý, můžete místo tóniky doplnit k c i kvintu. A samozřejmě vyzkoušíme i transpozice. Já obvykle začínám s G dur, D dur nebo F dur. Pro studenty je navíc přínosné, že se postupně seznamují i s černými klávesami.

Basový klíč

Vraťme se ale opět ke hře z not a naší učebnici. Nyní nás čeká „bubák“ basový klíč. Naštěstí začátečníci ještě neví, že to obvykle pro klavíristy není zrovna oblíbená záležitost, tak jim to neříkejme 🙂 a tvařme se, že na světě není nic zábavnějšího a jednoduššího 😉

U učebnice ze série Alfred´ s mě trošku mrzí, že zde basový klíč není vysvětlován tak, jak jsme nyní většinou u dětí zvyklí – tedy že palec levé ruky začíná na c 1, a noty vysvětlujeme jako jakýsi zrcadlový odraz, který jde místo nahoru dolů (c1 h a g f).

To zde neplatí – levá ruka začíná malíčkem na c malém. Dospělí obvykle se čtením nebojují tak jako děti, ale pokud byste chtěli postupovat tak jak jste zvyklí, sáhněte třeba po učebnici Michaela Aarona Adult Piano Course nebo po libovolné skladbičce z jiných knih.

Pokud však pojedeme podle naší učebnice, projdeme si opět přípravné cvičení a pak už nás čeká další oblíbená píseň Aura Lee (znáte také jako Pár havraních copánků). Nebojte se opět zkusit skladbu oběma rukama, zahrát žákovi doprovod, nebo dokonce písničku transponovat. Můžete také občas zadat žákovi úkol, aby se vybranou skladbu naučil do příště zpaměti. U dospělých sice nelpím tolik na hře zpaměti, ale i u nich má svá pozitiva – zpestření výuky, trénink hudební paměti a především větší svoboda při hraní.

Pro zpestření

Hodinu velmi ráda končím s některou čtyřruční skladbou z alba Easy Classical Piano Duets, které je určeno pro žáka s doprovodem učitele. Skladbičky se velmi dobře čtou, jsou zpočátku jen v pětiprstové poloze a navzdory jejich jednoduchosti zní s doprovodem nádherně. Když nemáme dost času, zahrajeme si společně třeba jen kousek a zbytek zadám do příště. Žáci bývají nadšení, protože odchází z hodiny s tím, že skutečně tvořili hudbu, ne jen nějaké cvičení. Zkuste třeba Morning Prayer od Cornelia Gurlitta.

Mimochodem toto album používám velmi ráda i se svými malými žáčky ke hře z listu.

Závěrem

Velmi ráda na konci prvních lekcí zrekapituluji, co jsme se ten den společně naučili. Dospělí, kteří na sebe mají přehnané nároky, se pak někdy sami diví, kolik toho za tak krátkou dobu stihli. Všimněte si, že jsme pokročili k basovému klíči, hrajeme písně a skladby s doprovodem, transponujeme, jsme schopni hrát čtyřručně. Samozřejmě pro někoho budou všechny tyto body zvládnutelné za hodinu, pro jiného třeba i za tři. Na tom ale vůbec nezáleží, nejsme na závodišti, ale v hodině klavíru 🙂

Tak ať se vám v prvních i těch dalších hodinách daří, napište, jak to jde a které materiály vám v článku chyběly! Další inspiraci najdete třeba ve článku Originální repertoár pro dospělé začátečníky.