Pro většinu z Vás je pojem hudební tábor spjatý asi pouze s pochybnou americkou komedií pro náctileté. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jak taková výuka uprostřed přírody vlastně probíhá? Ráda se s Vámi podělím o své zkušenosti s letním táborem Apple Farm v New Jersey.

Budu k Vám upřímná – před odjezdem do USA jsem vůbec netušila, co mě čeká, jak výuka na táboře vypadá a co by se tak asi mohlo chtít po mně. Místo učitelky klavíru jsem dostala teprve několik týdnů před odletem a jistá jsem si mohla být jen tím, že budu mít blízko k vysněným mrakodrapům. O to víc jsem byla překvapená, když jsem uprostřed luk a kukuřičných polí objevila nový svět i zcela originální přístup k výuce hudby.

Apple Farm Arts Camp leží poblíž Philadelphie a je určen pro děti od 7 do 17 let. Kromě hudby se zde vyučuje výtvarný, taneční a dramatický obor, fotografie, kreativní psaní a jízda na koni.
Malí hudebníci se mohou zapsat na lekce klavíru, kytary, zpěvu, ale také se mohou učit psát písně či zvukovou tvorbu. Na táboře vzniklo obrovské množství nejrůznějších souborů, od těch klasických po jazzové, populární a rockové. Nejsem sice příznivcem rockové hudby, ale i mě ohromilo, jak si to ty děti užívaly! Jak byly schopné pohotově improvizovat, bez přípravy vystřihly sólo a pak se zase přizpůsobily kapele.

Jak tedy vypadá výuka klavíru?

Na klavír se mohli hlásit začátečníci i pokročilí a zvolit si ho jako hlavní nebo vedlejší obor. Každý den kromě neděle probíhala výuka, jedna lekce trvala 70 minut.
Jako absolventka klasické české metodiky jsem měla nejdříve snahu věnovat dostatek času uvolňování ruky, postupovat od velkých pohybů k malým, no znáte to. Na nic takového tu ale nebyl čas.

Měly jsme s kolegyní na starost přibližně 8 dětí, které se rozdělily do čtyř tříd a my je postupně obcházely, vysvětlovaly látku a pak je nechaly chvíli cvičit samotné. Přestože jsem měla pocit, že těm nebohým dítkům nevěnuji dost času a zničím jim základy techniky na celý život, paradoxně žádnou újmu neutrpěly a až na úplné výjimky postupovaly vpřed neuvěřitelným tempem. Snad to bylo obrovskou vzájemnou motivací kombinovanou s intenzivní výukou. Každopádně po čtyřech týdnech, což byl jeden turnus, byli všichni žáci schopní zahrát na koncertě! Úplní začátečníci po měsíci vystřihli Voršilskou uličku nebo Zvony před usnutím! S dynamikou, pedálem a výrazem!

Koncerty

Když nám vedoucí hudebního oddělení poprvé kázala o koncertech, představovala jsem si narychlo splácané vystoupení nevalné kvality. Heslo znělo: „Každé dítě musí vystupovat, i kdybyste měli skladbu zkrátit nebo upravit!“. Naskakovaly mi z toho pupínky.

Nemohla jsem se mýlit víc!

Jistě že nešlo o žádné soutěžní výkony, ale ty akce měly takové grády! Klavíristé vystupovali v koncertním sále, podobně jako jiné klasické obory. Kapely zaměřené na pop a rock to rozjížděly na scéně pod širým nebem, takže v kempu nastala téměř festivalová atmosféra. I děti, které se hudbě věnovaly jen okrajově, měly svůj menší odpolední koncert. Milou akcí každého turnusu bylo vystoupení v blízkém domově důchodců. Žáčci se tak pomalu zbavovali trémy a mnohem víc si hlídali hudební stránku než případné chyby.

Co mě šokovalo, ale taky nás to čeká

Američané milují evaluaci. Hodnotí všechno a pořád, přestože třeba ještě ani není co. Nebo už to bylo zapomenuto.

Již po devíti dnech jsme psali hodnocení na naše svěřence v chatce – jak se jim na táboře daří, co je baví, co je trápí. Největší dávka dotazníků se na nás však vychrlila na úplném konci pobytu. Hodnotili jsme nejen každé dítě v chatce, ale také všechny žáky, které jsme učili. Zkritizovat či pochválit jsme museli naše hudební oddělení, vedení tábora i sami sebe! Ovšem nejkomičtější mi přišlo hodnotit po dvou měsících přípravný týden, který jsme absolvovali hned po příjezdu do kempu. Copak si někdo mohl po takové době pamatovat, jak vypadala přednáška o bezpečnosti a kolik užitečného nám přinesla?

Zlaté třídní knihy!!!

Schůzujeme

Máte v ZUŠce porady jednou za čtvrt roku a ještě Vám to připadá moc? My schůzovali jednou týdně večer, a to tak rozvlekle, že jsme končili kolem půlnoci. Milým zpestřením však byly pokaždé dobrůtky, které nám naše šéfky připravily. Po dvou obvyklých táborových večeřích jsme se tedy ještě dorazili pizzou nebo zmrzlinou.

Měli jsme však samozřejmě také schůzky jednotlivých oddělení. Mezi turnusy jsme se s naším hudebním oddělením radili i několik hodin! Ptáte se, co že jsme tak dlouho nacvičovali? Chválili jsme se, jak jsme zvládli 1. turnus a dodávali si odvahy na ten příští. V Čechách bychom to zvládli za pár minut.

Co jsem se v USA naučila a může se hodit i Vám

• „FUN“
Co je pro Vás nejzásadnější, když učíte? Splnit osnovy? Připravit žáka na koncert? Vyhrát soutěž?

Často zapomínáme na to nejzásadnější – přinášet dětem radost z hudby. Na táboře bylo nadšení na prvním místě. Americké děti chodily na lekce klavíru tak natěšené, jako ty české do bazénu. A i my lektorky jsme si užívaly, že nejsme pod tlakem nějakých osnov a požadavků. Měly jsme čas žákům vysvětlit základy improvizace nebo ukázat kus oblíbené filmové melodie, přestože bylo nutné ji ještě zjednodušit.

V běžném pracovním kolotoči právě na to podstatné zapomínáme – ale zkuste to změnit. Pokud je to jen trošku možné, věnujte alespoň 5 minut každou lekci něčemu, co Váš žák miluje – písničce, filmové melodii nebo nebo improvizaci. Věřte mi, že to nadšení za to stojí a odrazí se v celkovém přístupu ke hře na nástroj!

• Motivujte žáky navzájem
Ne vždy musí být individuální výuka nejlepší způsob, jak rychle někoho něco naučit. Zadejte dětem, které jsou zhruba na stejné úrovni, tutéž skladbu: „Tak schválně, kdo z vás se ji naučí dřív“? Uvidíte ten tanec!

• „Tohle nemůžeš zahrát, ještě s tím tak dva roky (a dvacet etud) počkej!“
Zkuste to někdy naopak. Místo striktního zákazu hrát populární hit, na který Váš žák ještě nemá, udělejte dohodu. Pokud konečně docvičí nenáviděnou polyfonii, oukej, ať si zahraje Amélii. Nemusí ji nutně hrát hned na postupové zkoušky. Možná Vás ještě Váš flegmatický puberťák překvapí, co v něm dřímá!

Jo a ještě bude mít čím omračovat spolužačky.

• Poslouchejte!
Možná to byla jen náhoda a děti pocházely z rodin, kde se umění věnovalo více pozornosti. Každopádně mě zarazilo, jak se děti orientovaly při poslechu známých klasických melodií, kterých jsou americké učebnice plné.

Zkuste také ve volných chvílích zařadit do výuky hru z listu se snadnou úpravou Ódy na radost (je opravdu v KAŽDÉ americké učebnici) nebo Novosvětské (Američané Dvořáka zbožňují!) a za domácí úkol jim zadejte poslech skladby v originálním znění. Žáci tak postupně získají všeobecný rozhled, a o tom nám přece jde!

• Improvizujte!
V ZUŠkách samozřejmě nemáme čas na systematickou výuku improvizace. Upřímně řečeno, ani nás učitele to nikdo většinou neučil. Zkusme ale někdy věnovat chvilku například transpozicím známých lidových písniček. Vysvětleme dětem základy akordických značek. Před prázdninami je nechte vytvořit si vlastní boogie (inspiraci najdete například v 2. díle Evropské klavírní školy).

A dost možná máte natolik talentované dítě, že Vám donese vlastní skladbu. Pak Vás možná zaujmou tipy v mém článku „Musescore – snadný notační program pro malé skladatele“, který právě připravuji – vydržte 🙂

• Těšíte se na koncert?
Já měla to štěstí, že už jako malé holčičce mi bylo vtloukáno do hlavy, že mám hrát s radostí, hudbu si užívat a nemyslet na hodnocení posluchačů nebo poroty. To ale zdaleka není samozřejmost.

Nezapomínejte svým žáčkům připomenout, že všichni ti posluchači přišli na koncert nikoliv hledat chyby, ale poslechnout si krásnou hudbu.

Prezentujte jim vystoupení ve velkém sále nikoliv jako noční můru, ale jako úžasnou příležitost si zahrát v krásném prostředí na velké křídlo.

Pokud jste se trefili a zadali žákovi skladbu, která se mu líbí přinejmenším stejně jako Vám, nabádejte ho k tomu, aby ji předvedl tak krásně, aby se i posluchači do skladbičky zamilovali.
Zkuste zkrátka hrát i učit s radostí!

Pokud Vám inspirace nestačí a toužíte se sami vydat za podobným dobrodružstvím, přečtěte si můj článek Učila jsem v USA – a Vy můžete také!

Fotky poskytl s laskavým svolením Apple Farm Arts Camp.