Lidové písničky mě provází od mých úplných klavírních začátků. Jako malá jsem si nadšeně hledala známé melodie na klavíru a s pomocí paní učitelky se je brzy naučila doprovázet. Vzpomínám si, že jsme spolu hrávaly nejrůznější stylizace doprovodů a všechny pak zkoušely transponovat.

Jak se mi tahle dovednost hodila na konzervatoři, když jsem dostala svůj úplně první „kšeft“ – doprovázet pásmo vánočních koled na jedné školní besídce! 🙂

Na písně a lidové motivy jsem ale nezapomněla ani na HAMU – často jsem si vybírala do repertoáru skladby inspirované českým folklórem. Hudebně mi byly velmi blízké a zároveň mě fascinovalo jejich nápadité zpracování a technická náročnost.

Teď se jako pedagog k písničkám vracím ještě častěji. Kromě hry podle sluchu je využívám na hru z listu, elementární improvizaci nebo si na nich vysvětlujeme základní hudební teorii. Které sbírky lidových písní jsou moje nejoblíbenější? 🙂

Petr Eben: Lidové písně a koledy

Naprostá klasika pro mírně pokročilé začátečníky obsahuje 115 kratičkých, ale velmi originálních úprav známých i méně hraných lidových písní. Malí pianisté si na nich mohou procvičit nejrůznější technické problémy (dvojhmaty, akordy, skoky, samostatnost rukou, první nácvik polyfonie…). Místo etud, které dokážou mnohdy vyděsit už svým názvem 🙂 zde ale děti hrají známé písničky.

Přiznám se, že skladbičky zdaleka nedávám všem svým žáčkům, pro některé jsou úpravy už moc moderní. Také technicky jsou občas natolik záludné, že bych spoustu dětí určitě odradila.

Celkově jde ale o nadčasovou sbírku, která může otevřít malým klavíristům úplně nové obzory, jak originálně mohou znít i ty nejvšednější dětské melodie.

Sbírku pořídíte třeba tady.

P.S.: Od Petra Ebena znáte možná i oblíbené Variace na píseň Žežuličko, kde jsi byla? Tuto úpravu pro pokročilejší klavíristy hledejte v jiné sbírce, Tři kusy in C 😉

Zdeňka Sajdlová: Lidové písně a říkadla

Moje nejnovější sbírka je věnovaná nejmenším klavíristům pro úplně první krůčky na klavíru. Nejjednodušší říkadla začínají na jediném tónu (c1), ale díky líbivému doprovodu pro učitele mají děti hned radost z prvního muzicírování.

Říkadla postupně nabývají na obtížnosti až k písničkám na 5 tónů, kde na sebe obě ruce navazují v pětiprstové poloze.

Velký a přehledný notový zápis se báječně hodí nejen pro první seznámení s notovým zápisem, ale pedagogové ho oceňují i jako báječný materiál pro hru z listu.

Více informací o sbírce najdete tady.

Z. Průšová a Z. Janžurová: S písničkou u klavíru

I když byla publikace Zdenky Průšové a Zdeny Janžurové vydaná již v roce 1974, nenašla jsem zatím mezi českými učebnicemi žádný jiný tak ucelený návod, jak naučit žáky doprovázet lidové písničky.

Autorky začínají elementární improvizací pro nejmenší děti v přípravném ročníku, nabízí spoustu tipů, jak rozvíjet rytmickou a melodickou představivost a od nejkratších motivů přechází přes snadné lidové písničky až po složité stylizace určené absolventům I. cyklu ZUŠ.

Je pravda, že na základní umělecké škole bohužel nemáme tolik prostoru, abych s dětmi rozvíjela dostatečně tyto dovednosti. Přinejmenším pro práci s těmi nejmenšími ale objevím nějakou inspiraci pokaždé, když knížku otevřu – a mnohdy tak kromě doprovodů procvičíme i další technické problémy.

Publikace se bohužel už prakticky nedá sehnat, ale třeba budete mít štěstí v antikvariátu nebo v nějaké větší knihovně.

Milan Dvořák: Před písničkou smekni

Dvě sbírky jazzových skladeb Milana Dvořáka jsou také inspirovány lidovými motivy. Jedná se o náročnější přednesové skladby, s kterými si poradí spíše vyšší ročníky I. stupně nebo žáci na II. stupni.

Co se mi líbí, je obrovská rozmanitost – u některých kousků ještě částečně slyším tradiční cimbálku, i když schovanou v neobvyklých harmoniích (Eště si já pohár vína, Tancuj, tancuj), jiné mě zaujaly tím, jak jdou úplně proti tradiční folklórní rytmizaci a celek i tak vyznívá fantasticky (Rožnovské hodiny – většina skladby je psaná 2:3). Neuvěřitelně vtipné jsou nejznámější „dětské“ melodie, u kterých by asi člověk nečekal, co všechno se z nich může vyvinout (mollová Pec nám spadla).

Čeho bych se ale trošku bála – mnozí větší žáci, kteří si s takto technicky a rytmicky obtížnými skladbami poradí, dají možná přednost spíš „mainstreamovým“ jazzovým skladbám před lidovými motivy. Proto pokud ještě doma nemáte „klasické“ Jazzové (mini)etudy Milana Dvořáka, začněte nejdříve u nich 😉

Noty vyšly v Českém rozhlasu a stejně jako další sbírky Milana Dvořáka je seženete tady.

Bedřich Smetana a jeho klavírní dílo

Moje absolutně nejoblíbenější skladby inspirované českými písněmi jsou ty od Bedřicha Smetany. Nikdy neodolám 2. řadě Českých tanců, v nichž Smetana spojil strhujícím způsobem lidovou hudbu s uměním klavírní virtuózní stylizace.

Tento cyklus je už natolik pianisticky náročný, že si s ním poradí spíše studenti na konzervatoři. Určitě ale přinejmenším jako posluchače zaujme i studenty vyšších ročníků ZUŠ – třeba jako inspirace při nácviku snadnějších Smetanových skladeb.

Moc ráda mám i Fantazii na české lidové písně, která zpracovává virtuózním způsobem hned několik písní najednou. I když jsem ji slyšela snad už tisíckrát, pokaždé mě znovu dojme motiv písně Měla jsem chlapce, nemám nic.

Ale je pravda, že k této skladbě jsem se sama dopracovala až během studií na HAMU a dala mi pěkně zabrat :-), takže bych ji doporučila také spíše jako inspiraci k poslechu, než jako vhodný repertoár pro žáky ZUŠ 🙂

Poslechnout si ji můžete třeba tady v podání skvělého pianisty a odborníka na Bedřicha Smetanu, pana Profesora Ivana Klánského.

A jaká je vaše oblíbená sbírka? Hráváte sami nebo se svými žáky skladby inspirované lidovými motivy? Nebo dáváte přednost improvizaci?
Budu se těšit na vaše tipy!