My klavíristé jsme většinou zvyklí hrát pouze podle not a když dojde na improvizaci, často nás to pořádně vykolejí. Jenže zrovna předehru k lidové písničce si potřebuje zahrát čas od času téměř každý. Jak na to, když se zatím na velké tvoření necítíte?
Něco málo úvodem
Pojďme si nejdříve říct, k čemu vlastně předehra slouží:
Úkolem předehry je uvést zpěváky do hudebního průběhu písně – do tóniny, tempa, nálady, dynamického odstínu. Zjednodušeně řečeno, díky předehře by se mělo zpěvákům (případně instrumentalistům) lépe začínat.
Proto záleží i na tom, koho doprovázíme, případně zda si písničku hrajeme pouze sólově.
Doprovázíte děti ve školce či ve škole v hudební výchově?
Pak nic nekomplikujte, klidně zahrajte melodii téměř v původním znění, aby se děti v melodii dobře zorientovaly.
Korepetujete profesionální zpěváky či instrumentalisty? Nebo si hrajete písničku sami pro radost?
Pak si můžete dovolit experimentovat a užít si, že máte volnou ruku v tvorbě nových hudebních nápadů. Ty by ale samozřejmě měly být stále inspirované původní písní.
Délka předehry
Předehra může mít různou délku, nejčastěji však odpovídá délce jedné fráze, což jsou zpravidla 4 takty. U pomalejších písní můžete často slyšet i kratší předehru (například dvoutaktovou, která odpovídá polovině fráze). Jak si ukážeme za chvíli, může být naopak i delší, pokud tomu odpovídá úvodní fráze.
Harmonický průběh
Jedno ze základních pravidel je to, že bychom měli začít na tónice a na samém konci by měla zaznít dominanta a opět tónika.
I toto pravidlo můžeme občas porušit, ale pokud s tvořením začínáte, doporučuji zatím vycházet z této osvědčené šablony.
A jak tedy s předehrou začít?
1. Předehra z úvodní fráze
Nejjednodušším způsobem, jak vytvořit předehru, je pouze zopakování úvodní fráze. Má mnoho výhod, ale bohužel ji nemůžeme použít u všech písní.
Jak taková předehra může vypadat?
Výhody:
- Jde o nejjednodušší tvoření předehry, které zvládnou i úplní začátečníci
- Zpěvákům se bude výborně začínat
Nevýhody:
- Jde o nejméně kreativní tvoření předehry
- Lze použít jen tehdy, pokud úvodní fráze končí tónikou a v ideálním případě pokud melodie končí I. stupněm
Tipy, jak zvukově odlišit předehru od vlastní melodie:
- Zahrajeme pravou ruku o oktávu výš
- Lehce upravíme doprovod, změníme stylizaci
- Můžeme mírně odlišit harmonizaci
2. Předehra ze závěrečné fráze
Jak jsme si právě řekli, úvodní melodickou frázi lze použít jen tehdy, pokud je uzavřena tónikou. Proč? Jen si zkuste zahrát začátek písničky Když jsem já šel a uvidíte, že budete mít obrovskou chuť pokračovat dál druhou frází, nikoliv znovu opakovat tu první, tentokrát už jako samotnou píseň.
V tomto případě je mnohem lepší variantou vytvořit předehru ze závěrečné fráze, která tónikou končí pokaždé:
Jedinou nevýhodou by mohlo být to, že pro neškoleného zpěváka je obtížnější po této předehře začít.
Opět můžete zvukově odlišit předehru a samotnou píseň, v tomto případě hraje pravá ruka o oktávu výš a na rozdíl od samotné písně vynechává v předehře dvojhlas.
3. Dokomponovaná předehra s motivy písně
U některých písní není bohužel pro tvorbu předehry vhodná úvodní ani závěrečná fráze. Pojďme si to vyzkoušet u písničky Rybička maličká:
Pokud si ukázku zahrajete, sami určitě uslyšíte, že první fráze končí dominantou, proto by nebylo vhodné z ní tvořit předehru. Jenže druhá polovina písničky začíná na dominantě, takže bychom se jen těžko vzpamatovali a zorientovali se v harmonickém průběhu písně.
V tomto případě je pak mnohem lepší zapojit trošku vlastní představivosti a dotvořit si předehru po svém. Pokud je to pro vás zatím úplně nové, určitě se inspirujte motivy písně, jen si dejte pozor, abyste začali i končili tónikou. V ideálním případě by měla melodie předehry končit I. stupněm.
Někdy úplně stačí pozměnit pár tónů nebo si pohrát s doprovodem:
Zde jsem například začala prvními tóny písně, ale pohlídala jsem si, aby předehra končila závěrem dominanta – tónika. Pokud jste sami nikdy předehry netvořili, může vám pomoci právě harmonický průběh. Zahrajte nebo zapište si pouze levou a až podle ní pak dotvořte melodii tak, abyste skončili na tónice (ideálně na I. stupni).
Podobným případem je písnička Prší, prší. Začátek ani konec není pro tvorbu předehry vhodný, musíme si tedy poradit jinak.
Zde jsem se inspirovala rytmem druhé poloviny písně, ale melodicky i harmonicky jsem si ji přizpůsobila.
Tento způsob tvoření už vyžaduje trošku cviku, navíc může být malinko těžší začít pro neškolené zpěváky. Proto zpočátku nemusíte nijak experimentovat a pokud si nebudete jistí, vycházejte hlavně z melodie písně.
Jak rozvíjet svoji kreativitu?
Nebojte se zkoušet a tvořit. Čím víc verzí si vyzkoušíte, tím budete svobodnější a kreativnější. Hodně pomáhá také poslech nahrávek. Velmi inspirativní je také zahrát si úpravy lidových písní od skutečných českých mistrů – mě například oslovil zpěvník Náš poklad sestavený Ferdinandem Sládkem.
Pokud vás zajímají doprovody lidových písní, určitě nezmeškejte můj minikurz zdarma Jak si doprovodit koledu. V minikurzu se naučíme nejen 2 krásné vánoční písně, ale především principy, díky nimž si snadný doprovod aplikujete i na své další oblíbené písničky.
Minikurz proběhne od 5. do 8. prosince 2024.
Přihlášení je možné tady>>
Prameny a literatura:
Velkou inspirací k napsání tohoto článku mi byla skripta Stanislava Pecháčka: Hra písní na klavír a především knížečka Michala Nedělky: Průvodce učitele praktickou harmonií.
