Před pár týdny jsme měli ve škole vzácnou návštěvu ze Slovinska. Klavíristka Mirjana Zeljić Brnčič a její kolegové vyučují na základní umělecké škole poblíž Lublaně. Musím se přiznat, že jsem z návštěvy byla nejdřív docela nervózní, ale nakonec to byl skvělý týden plný inspirace, výměny zkušeností a nových přátelství 🙂

Výuka hudby ve Slovinsku

Když se poprvé ozvala Mirjana s prosbou, zda by k nám mohli dorazit s kolegy na pětidenní návštěvu přes program Erasmus +, ani jsme netušili, že je tento program pro základní umělecké školy vůbec dostupný. Do hledáčku našich slovinských kolegů jsme se dostali hlavně proto, že je kromě klavíru zajímala i výuka trubky a trombonu 🙂

Nakonec jsme byli nadšení všichni. Výukové metody v mnohém rezonují s těmi našimi. Fungují zde státní základní umělecké školy, které jsou zřizované městem. Ty se primárně zaměřují na výuku klasické hudby a platy učitelů jdou z ministerstva školství.

Kromě toho existují i školy soukromé, na nichž jsou volnější učební osnovy, ale i dražší školné.

Konzervatoře jsou naproti tomu zcela jinak koncipované než u nás. Jedná se vlastně o hudební gymnázia, na nichž studenti navštěvují dopoledne všeobecné předměty a teprve v odpoledních hodinách mají hlavní obor a hudební teorii.

Chcete učit ve Slovinsku?

Moc mě zaujala platová tabulka učitelů. Plat se skládá ze tří složek – základní plat, příplatky a odměny za soutěže a další úspěchy.  Začínající pedagogové začínají na cca 1552,31 eurech (což je necelých 37 tisíc korun hrubého) a postupně sbírají body za nejrůznější soutěže a aktivity. Po pěti letech mohou podat přihlášku a pokud je jim vyhověno, postupují do dalšího platového stupně. Další postup je možný zase až po pěti letech.

Klavírní pedagog se tímto způsobem může vyšplhat až na nejvyšší stupeň „mistra“, který bere v přepočtu cca 64 tisíc korun hrubého.

Po této informaci jsem samozřejmě začala závidět Slovincům ještě víc :-), ale Mirjana hned dodala, že není moc mladých lidí, kteří by toužili po kariéře učitele. Spíš než o penězích jde však prý o stále rostoucí byrokracii a klesající prestiž tohoto zaměstnání.

Jinak mě, jako přetíženou zástupkyni školy, pořádně překvapilo, že na škole o 340 žácích na třech různých pobočkách, nemají zástupce ředitele! Vše dělá pouze ředitel a sekretářka! :-O

Mirjana a slovinská klavírní škola

Mirjana Zeljić Brnčič je chorvatsko – slovinská klavíristka a pedagožka, která působí v Ribnice poblíž Lublaně. Kromě výuky se věnuje i dalším hudebním aktivitám – nedávno vydala vlastní CD, ve škole působí jako Erasmus koordinátorka a dokonce spolupracovala jako odborný poradce na nové slovinské klavírní škole Můj kamarád klavír manželů Puciharových.

Klavírní škola má 3 díly a k tomu další doplňující literaturu, například knihu hry z listu. Zároveň má také hned několik verzí – kromě slovinské existuje i chorvatská a anglická.

Naše klavírní oddělení dostalo darem hned 6 knih z této edice a musím říct, že jsme se na ně s nadšením vrhli! Blízká nám byla její metodika a krásný design.

První část školy je věnována hře podle sluchu, děti rozlišují vysoké a hluboké tóny na zvířátkách (podobně jako je tomu v Klavírní školičce), učí se tvořit krásný tón, postupují od portamenta, přes staccato až po legato. V knize jsou krásná přirovnání, která jistě pomůžou malým pianistům i začínajícím pedagogům. Pobavila mě pomůcka pro správné postavení ruky – dítě si má pod dlaní představit koblihu plnou marmelády. Když se mu klenba ruky propadne, z koblihy „vystříkne marmeláda na klaviaturu“ 😀

Teprve po určité době začínají děti také číst noty, a to hned v obou klíčích od c1.

Spousta skladbiček je psaná s doprovodem učitele. A aby si i doma děti mohly zkoušet společnou hru, je ke každé knize připravené i CD s doprovodem bigbandu. Ke každé písničce je navíc nahrávka v pomalém i rychlejším tempu.

Školou provází malý klavírista Filip, s kterým postupně procházíme cestičkou začínajícího pianisty. Knihy jsou i vizuálně krásně barevné a plné obrázků. Učebnici si v případě zájmu můžete pořídit i vy, najdete ji na www.pianobook.eu

A ještě taková zajímavost na závěr: Překvapilo mě, že jsou prý slovinské lidové písničky téměř výhradně durové – a to i tehdy, když mají smutnou náladu. Pro děti je proto poměrně náročné pochopit rozdíl mezi durovou a mollovou tóninou.

Erasmus +

Jak vlastně taková návštěva přes Erasmus + probíhala?
Program našich slovinských kolegů byl zaměřený na tzv. job shadowing, což v praxi znamenalo návštěvu našich hodin, a to nejen individuálních, ale i seminářů, zkoušek našich souborů a orchestrů. Učitelé navštívili náš školní koncert, mluvili s českými kolegy, doporučovali si ověřené postupy i notové materiály. Mirjana si šla například okamžitě koupit Klavírní školičku 🙂

Kromě inspirace přímo na půdě naší školy vyrazili také do Národního divadla na Prodanou nevěstu a do Obecního domu na zkoušku FOKu, který shodou okolností zrovna připravoval koncert se sólisty z hudebního gymnázia.

Ale pozor, takový Erasmus může vypadat i úplně jinak. V loňském roce učitelé z Ribnice navštívili Island, kde navštěvovali nejrůznější lekce zaměřené na mindfulness. Na programu byl například workshop, na kterém se pedagogové učili různé techniky proti trémě, pro zklidnění nebo naopak povzbuzení svých studentů. Zaujala mě také metoda anonymního dotazníku, do nějž mohli žáci otevřeně napsat např. kolik času věnují domácí přípravě, zda je klavír baví nebo co by si rádi v budoucnu zahráli.

Okamžitě nás všechny napadlo, jak se následně takový týden nahrazuje? Zda je nutné odučit všechny běžné lekce? Klasická výuka se nenahrazuje, ale smyslem programu je to, aby se získaná dovednost rozšířila mezi další pedagogy a studenty ve vysílající škole. Mirjana tedy například uspořádala po návratu několikahodinový sobotní workshop pro všechny své studenty a učila je vybrané techniky proti trémě. Časově tedy o svoji výuku nepřišli, jen měla úplně jinou podobu. Po návštěvě Prahy zase uspořádala přednášky o výuce klavíru v Česku.

A kde se dočtete o programu víc? Máte-li zájem zapojit se do Erasmu+, začněte tady.

Tip: Líbil se vám článek? Přečtěte si také o výuce klavíru ve Francii nebo u našich německých sousedů.